Tomáš Korčák

Davidův stánek

Jsme stvořeni k tomu, abychom byli Boží chválou (Ef 1,5-6.12; Dt 26,18-19; Jr 13,11). Být chválou znamená Boha chválit celou svou osobností a naším životním stylem.

V této novozákonní době má být obnoven Davidův stánek (Sk 15,12-21; Am 9,11-15). David na hoře Sijón v Jeruzalémě vystavěl stan, do kterého vložil truhlu úmluvy představující Boží přítomnost. Tam přicházeli Izraelci před Hospodina bez opony skrze 24 hodinovou službu chval 7 dní v týdnu. V Gibeónu asi 10 km od Jeruzaléma však stále zůstával Mojžíšův stánek s jeho oběťmi (1Pa 16,39-40), který je pro nás obrazem mrtvého náboženství formálních úkonů a ceremonií. (Předtím byl dlouho Mojžíšův stánek v Šílu asi 45 km od Jeruzaléma – Sd 18,31; 1S 1,3.24; Ž 78,60.) V Šalomounově a Zerubábelově chrámě byly Mojžíšovy oběti spojené s Davidovskými chvalami. V době Ježíšově však již nemáme žádnou zmínku o chvalách v Jeruzalémském chrámě – vytlačilo je mrtvé náboženství (viz dvojí vyčištění chrámu Ježíšem). Mojžíšovy oběti Ježíš naplnil na svém těle, proto zůstává pouze Davidova novozákonní služba chval a uctívání (1P 2,4-5; Žd 13,15). Má být vybudován chrám z živých kamenů, který je domem modlitby a chvály. Bůh nechce obnovovat Mojžíšův, Šalomounův, Zerubábelův či Herodův chrám. V jeho srdci je pouze obnova Davidova stánku!

V Davidově stánku byla nepřetržitá služba modliteb, chval a uctívání podle slova: Oheň na oltáři bude hořet ustavičně, neuhasne. (Lv 6,6) Hospodin přebývá ve chvalách svého lidu. David napsal píseň pro vedoucího chval: Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele. (Ž 22,4; B21: uprostřed izraelských chval)

Davidův stánek je zcela totožný s domem modlitby pro všechny národy (Iz 56,6-8). Souvisí též s dnem odpočinku a s vylitím Boží radosti. Davidův stánek a dům modlitby je Boží svatyní z živých kamenů, dům Boží, církev živého Boha (1Tm 3,15).

Jako znovuzrození křesťané jsme duchovní bytosti a s Bohem se setkáváme především ve svém duchu (J 4,21-24; J 3,5-6; 1K 6,17; 1Te 5,23-24). „Člověk je duchovní bytost. Potřebujeme si uvědomovat ducha. Čím více si budeme ducha uvědomovat, tím reálnější se pro nás duchovní věci stanou.“ (Kenneth E. Hagin: Vedení Duchem Božím) Náš Bůh je nazván Otec duchů (Žd 12,9) a my se učíme skrze víru pohybovat v neviditelných avšak věčných skutečnostech (2K 4,16-5,10; Žd 11,6).

Jsme lidmi svatyně svatých! Co dělat, když jsme rozptýleni všedními činnostmi a tímto světem a máme obtíž se spojením se svým srdcem? „Začni zpívat v jazycích a naslouchej spontánní písni, která ti vyvěrá ze srdce.“ (James W. Goll: Obnovení ztraceného umění přímluvy) Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá. (Př 20,5; srov.: Př 20,27; 1K 2,10-13) „Vložil jsem do vás svá zaslíbení, vize, sny, povolání a svá břemena. A jak toužím, aby byla naplněna. Jsou hluboko ve vašem duchu. Toužím, aby vaše srdce jimi bylo směrováno. Nemají zapadnout ve všednodennostech. Nemají být přehlušeny starostmi a požitky tohoto světa a dne. Mají vyjít z vašeho nitra, mají být vyjádřeny a se vší touhou přímluvy vyjadřovány, dokud se nenaplní. Nežijte na povrchu. Vložil jsem do vás prameny svého života. Pramen vyvěrající k životu věčnému nosíte stále s sebou. Chci vás naučit čerpat z tohoto pramene, a dávám vám svobodu vyjadřovat mé sny a tužby z vašeho srdce. Nežijte povrchně, nebuďte lidmi nádvoří. Kopejte do hlubin a čerpejte z hlubin. Jste lidmi svatyně svatých. Chci být vyjádřen a chci se projevovat skrze vašeho ducha. Když se modlíte v jazycích, modlí se váš duch a Duch svatý se skrze to může vyjádřit.“ (tk 2003)

Skrze spravedlnost a chválu vcházím do Svatyně svatých (Ž 118,19-20). Hospodinovi služebníci si oblékají spravedlnost, ta je uvádí do Boží přítomnosti (Ž 132,7-9). Hospodinovi služebníci si oblékají spravedlnost a spásu, ta je uvádí do Boží přítomnosti (Ž 132,9.16). Oděv chvály se skládá z roucha záchrany a pláště spravedlnosti. Bůh nám dává oděv chvály místo sevřeného ducha malomyslnosti a beznaděje (Iz 61,3.10).

Do Boží přítomnosti vstupujeme skrze chválu (Ž 100; 95,2). Též průlomy a proměny našich životů vedou skrze brány „chvály“. Místo bronzu přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro, místo dřeva bronz a místo kamení železo. Za dohlížitele ti dám pokoj a za poháněče spravedlnost. Nikdy už nebude slýcháno o násilí ve tvé zemi, o zhoubě a zkáze na tvém území. Své hradby budeš nazývat »Spása« a své brány »Chvála«. (Iz 60,17-18)

Hospodin je moje píseň a to uvolňuje sílu do mého života a moc Božího království (Ž 118,14-15). Hospodinova píseň a modlitba Boží je naším projevem, který je inspirovaný samotným Bohem (Ž 137,4; 1Pa 25,7; L 6,12; Jr 17,14). Tato píseň či modlitba je podle vedoucího chval v Davidově stánku Kóracha (Ž 42,8-9) projevem Božího milosrdenství a vyvěrá z našich a z Božích hlubin. „Hlubina volá na hlubinu“ (v.8ČSP); „Hlubina se ozývá hlubině“ (v.8B21). Je odpovědí na naši touhu a žízeň po živém Bohu (v.2-3).

Přibliž se k Bohu a přiblíží se k tobě. (Jk 4,8) Připoj se k Pánu! (1K 6,17) Žeň se vpřed, abys uchvátil! (Fp 3,12-14) Vystup na Hospodinovu horu! (Ž 24; Ag 1,7-9; 2,6-9) Pojď a napij se! Na jednom modlitebním setkání jsme volali k Pánu, že žízníme po živé vodě, po Bohu a jeho slávě. Po vyjádření této naší touhy jsem uviděl v duchu ležící svini, která byla připravena napojit mlékem svá mláďata. Cítil jsem výzvu: „Pojď a napij se!“ S odporem jsem však odmítl. Pak jsem přemýšlel nad tímto viděním a ptal se Pána: „Co to znamená? A je to vůbec od Tebe?“ Poté jsem ve svém srdci uslyšel slova: „Můj lid chodí k nečistým zdrojům! A přitom je otevřena vyvěrající studnice vody života na hoře mé svatosti. Vystup na moji horu, navaž vodu z mé studnice spásy a pij životodárnou vodu, která způsobí, že se sám staneš studnicí vody života pro své okolí.“ (tk 10/2001)

V Davidově stánku nasloucháme a slyšíme Pánův hlas. Je to místo důvěrnosti a setkávání s naším Pánem. Zaslechl jsi Pánův hlas? Otevři mu dveře, aby vešel a tys mohl slyšet jeho hlas! (Zj 3,14-22) Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli. (Ž 50,7)

Naše žádosti, strach a starosti každodenního života nás chtějí odvést od našeho určení (L 21,34; Mt 13,22; Fp 4,6; 1Pt 5,7). Též si dávej pozor na ducha Míkal, který přináší neplodnost (2S 6,12-23; 1Pa 15,27-29)!

Člověk se pozná podle své chvály a je zkoušen chválou. Hospodin prozkoumává lstivé srdce člověka (Jr 17,9-10; Př 17,3). Jeden ze způsobů, jak je naše srdce testováno, je chvála (Př 27,21; viz též L 17,7-10; Ef 2,10; Žd 13,15).

1. Jak a koho chválím?

2. Čím se chlubím?

3. Jak reaguji na chválu?

 

Vlastnosti Davidova stánku

„Dám povstat Davidovu padajícímu stánku…“ (Am 9,11) Toto čerstvé spontánní vyjádření našeho vztahu s Bohem má tendenci upadávat do náboženských forem – schovávat se do bezpečí toho, co již známe. Bůh chce rozbít tvoje lidské představy, zajeté mechanismy a zlomit všechno tělesné smýšlení. Nemáš jednat podle starých zkušeností, ale vždy se nově dotazovat Hospodina (viz Mojžíšův dvojí úder do skály).

Služba v Davidově stánku stejně jako náš život má být spojením řádu a spontánnosti, přípravy a improvizace, plánování a přímého vedení Duchem svatým (viz misijní cesty apoštola Pavla – Sk 16,5-10), starého i nového (viz Mt 13,52: Proto každý učitel Písma, který se stal učedníkem království Nebes, je podobný člověku hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.). Davidův stánek je typickým novým měchem (viz L 5,37-39). Žádný starý měch nemůže být součástí Davidova stánku. Je to obraz životního stylu změn, pružnosti a poddanosti vedení Duchem svatým. Výsledkem je zjevení, čerstvost, důvěrnost a hloubka našeho života a našeho vztahu s Bohem.

Davidův stan je neokázalý. Člověk by ho lehce pominul nebo jím pohrdnul ve srovnání s dokonalým, vznešeným a okázalým chrámem Šalomounovým. Co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost. (L 16,15) Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce. (1S 16,7) Nemusíš být zpěvákem či hudebníkem, abys mohl být ctitelem Božím. Umět hrát na hudební nástroj nebo zpívat je bonus navíc, při uctívání jde totiž o tvé srdce. Tvoje „hliněnost“ a nedokonalost Bohu nebrání zjevit svůj drahocenný obsah (2K 4,7). Začni tam, kde se nacházíš a Bůh tě povede z přirozeného do nadpřirozeného. Známé písně a vyjádření mohou být branou do svatyně, kde je čerstvé zjevení a spontánnost.

Obnovení Davidova stánku v sobě obsahuje i žití určitých vlastností. Davidův stánek je životním stylem jednotlivce i celé církve a je to také určité vidění a vnímání církve. A milosrdenstvím bude upevněn trůn a usedne na něj ve stanu Davidově v pravdě ten, kdo bude soudit podle práva a vyhledávat je a bude zběhlý v spravedlnosti. (Iz 16,5)

1. Vidíme Hospodina, sedícího na trůnu (1Kr 22,19; 2Pa 18,18; Iz 6,1). Viděl jsem Pána na trůnu. Po chvíli povstal a podíval se přímo na mě. Vyzařovala z něj autorita, která mě vedla k tomu, abych se poklonil. Pociťoval jsem bázeň před jeho majestátem. Zároveň však z něho zářila přitažlivost, která mě k němu velmi přitahovala. Potom ke mně promluvil: „Nikdy nebudeš chodit v moci Království a kralovat ve svém životě, pokud nebudeš prosazovat spravedlnost a právo, protože to je základem mého trůnu a kralování.“ Potom mi řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Tyto věci jsou součástí mě. Jen v mé přítomnosti a v mém Slově. Choď po cestě mého Slova, miluj pravdu a žij můj život.“ (tn 11.6.2009)

2. Trůn je upevněn milosrdenstvím (Ga 5,6; J 13,34-35).

3. Trůn je upevněn pravdou, věrností, spravedlností a právem (Am 5,21-24; Př 21,3; 21,15). Jinak nám Bůh říká: Odstraň ode mě hluk svých písní, zvuk tvých harf nechci slyšet. Ale ať se valí právo jako voda a spravedlnost jako stále (nevysychající) proudící potok. (23-24)

Boží dobrota je základem naší víry, ale též centrálním vyznáním v Davidově stánku (Jk 1,16-17; 1Pt 2,3; J 3,16; Jr 29,11-13; Jr 31,3-5; Jr 32,37-41; Sf 3,16-17; Ž 34,9-11; Ž 119,64-68; Ž 44,4). Zpěváci a hudebníci chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné (2Pa 5,12-14; 2Pa 7,1-4; Ezd 3,10-11; Ž 100,4-5; Ž 107,1-2). Tato chvála naplňuje Boží dům Hospodinovou slávou a ohněm Boží horlivosti.

 

Řád Davidova stánku

V Davidově stánku se chválí Hospodin podle řádu krále Davida (Ezd 3,10-11; Jr 30,18-20). Vedoucí autorita v církvi přiděluje vedoucím chval službu, aby vyhlašovali proroctví při hudebních nástrojích k chvále a oslavě Hospodina (1Pa 25,1-7). Tato služba je plně pod „královskou“ autoritou starších, podobně jako služba Davidova stánku byla zcela pod autoritou krále Davida. Vedoucí shromáždění (či skupinky) může směr chval korigovat a vstupovat do něj. Zpěváci a hudebníci tento směr respektují, hledají s ním v srdci soulad a navazují na něj. Hospodinův zpěv (v.7) je též Hospodinova píseň vyvěrající z našeho nitra. Tomu se můžeme a máme učit a máme se v tom stát mistry, kteří se neopírají o svůj um či schopnosti, ale o Hospodina. Pokud začneme spoléhat na svoje tělo, radostný a spontánní proud Ducha bude zadušován až i zastaven. Pak přichází tendence se opět vrátit k jistým náboženským formám.

Charakteristické rysy služebníka Davidova stánku:

  • služebný duch
  • ochota ke změnám
  • poddanost vedení (řádu Davidova stánku)
  • posvěcený duch a život v pravdě
  • poznávání Božího milosrdenství
  • porozumění Boží spravedlnosti
  • touha po Boží slávě a přítomnosti

Úkolem služby chval není ani tolik vést uctívání, ale prorokovat s uctíváním (viz 1Pa 25,1), tzn. zjevovat Pána, jeho charakter a vyjadřovat mu děkování, chválu a uctívání. Na základě přijaté Kristovy spravedlnosti (viz Ž 132,9) hledáme Pánovu tvář a vyjadřujeme mu svoji lásku skrze staré i nové písně, jazyky, prorokování, proklamace Božího slova a jiné prorocké projevy. Prorokování zjevuje, co Pán dnes říká církvi. Jednou z částí služby chval je i duchovní boj proti nepříteli a bojovné chvály. Novozákonní uctívání je uctívání v Davidově stánku (viz Sk 15,16-18; Am 9,11-15). Má prorocký rozměr, kdy spolupracujeme s Duchem svatým. Hledáme, co je v Otcově srdci a jak se Duch při shromáždění pohybuje - tzn. snažíme se porozumět prorockému toku. Protože Pána hledáme (On je skrývající se - viz Iz 45,15), musíme vedle přípravy na chválící službu být otevření pro změny a čerstvé vedení. Ochota ke změnám a improvizaci je jedním ze základních rysů služebníků Davidova stánku, přitom však nestojí v protikladu k přípravě.

Při službě chval musíme především střežit svoje srdce (Př 4,23), protože vyjadřujeme to, co z našich srdcí vychází. Proto musíme posvěcovat Pána ve svých srdcích (1Pt 3,15), aby z nich přes naše ústa vycházel pouze Svatý Duch (viz Jk 3,11-12). Proto je potřeba se před Boží tváří zpytovat a přes pokání odstranit jakékoli stopy hořkosti, kritiky, hněvu, rebelie, negativismu a jiné temnoty. Jediný možný postoj je mít skrze Kristovu krev očištěné srdce, oblečené do Kristovy darované spravedlnosti (viz 1Tm 1,5; 3,9). Chceme dát Pánu to nejlepší ve všech oblastech podle našich možností, avšak postupujeme podle Božího zákona od malého k velkému. Prioritou je vždy hledat nejprve Pánovu slávu a přítomnost (viz Ex 33) a moc a spravedlnost Božího království (viz Mt 6,33). Touto žízní po Bohu je „vykoupená“ naše nedokonalost (viz Fp 3,12) a jsme uváděni do nových nadpřirozených schopností, výrazů a projevů. Protože je služba chval též službou k pomoci a rozvoji Těla Kristova, které je Davidovým stánkem, nestojí chválicí skupina obrazně před církví, ale v církvi. Všichni se stávají kněžími podle Melchisedekova řádu a celá církev slouží Pánu v uctívání. (Záměr služby chval v KS Juda 2007)

 

Ovoce Davidova stánku

Obnovení Davidova stánku vypůsobí (Am 9,11-15):

  • Zjevení autority
  • Obrácení národů
  • Rychlé dílo
  • Hojné ovoce - mladé víno, obilí, úrodná půda, vláha
  • Osvobození (změny údělu)
  • Vybudování a osídlení zpustošených měst
  • Vysázení vinic - pití vína
  • Založení zahrad - jezení ovoce
  • Zasazení a zakořenění
  • Ujmutí dědictví (viz též Ga 4,1)

Davidův stánek je místem Boží vlády a autority, skrze kterou se šíří Království (Iz 16,5; Ef 2,6; Ž 110,2; Ž 60; Ž 108). Ježíš je zde centrem jako Král králů a Velekněz podle řádu Malkísedekova (Gn 14,18-20; Ž 110; Žd 7). Davidovy úspěchy při ustanovení a šíření jeho království měly přímou souvislost se službou v Davidově stánku. Jako královské kněžstvo podle Malkísedekova řádu prosazujeme Kristovu vládu skrze modlitbu (Ex 19,5-6; 1Pt 2,9; Zj 1,6; 5,10).

Nepřetržitý oheň uctívání má ohromný vliv na zvěstování evangelia a probuzení celých národů (Sk 15,16-17; Ž 40,1-4).

Chvála je též mocným prostředkem duchovního boje (Ž 149; 2Pa 20,1-30; Sk 16,11-40). „Já vás povedu ve vojenských a vítězných chvalách, v duchovním boji a uctívání tak, aby ta nebesa, která ještě nebyla proražena (druhé nebe), byla otevřena. A vy se naučíte, jak to dělat, aby se udržela otevřená. Moje nebe je pro vás vždy otevřené, říká Pán. Nepřítel se snaží vměšovat a zavřít, co bylo otevřeno a zabránit, abyste chodili v tom, co jste se už naučili. Otevřená nebesa jsou mojí přítomností s vámi. Naučíte se pronikat skrze temnotu a držet nepřítele tak, aby dílu nebránil. A to se stane skrze radostnou, jásavou, oslavnou a vojenskou chválu. Vy a celé shromáždění se dostanete do nových rozměrů svobody, uvolněnosti a svatého násilí.“ (Lee LaCoss, Mělník 2003)

Skrze chválu a modlitbu jsme napojeni na řeku Ducha svatého. Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. (Ž 46,5; KP: Potok a pramenové jeho obveselují město Boží.) Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu. (Ž 110,7) Ten, kdo nemá kořen ve svém srdci, kterým by přijímal potřebnou vláhu, věří jen po určitou dobu a v čas zkoušky odpadá (L 8,6.13). Dvojí naplnění Duchem: Za prvé: napít se (jednorázově) a přijmout Krista - pramen vody, tryskající k věčnému životu (J 4,14). Za druhé: pít (neustále) žiznivě od Krista, aby skrze víru plynuly řeky živé vody z našeho nitra (J 7,37-39; 1K 12,13). „Chci, aby každý z vás si uvědomil, že jsou řeky, které plynou od mého trůnu - proudy, které plynou a obveselují město Boží - přinášejí radost na všechna obytná místa. A vy jste moje obytné místo. Chci, abyste vzali tu moji řeku a chci proměnit tu vodu ve víno, říká Pán. A bude nová míra radosti a uzdravení. Pij z té řeky života! Uvolňujte můj lid, aby mohli z hloubky pít. Vůbec se neboj, jestli se opijí a budou naplněni do opilosti. To neustavuje člověk. Já jsem ten, kdo řídí svoji církev tak, jako na den Letnic. Cítím, jak to přetéká. Toužím, aby moji lidé se naučili, jak žít v naplnění.“ (Lee La Coss, Berlín 2001)

Bůh chce propojit domy modliteb s domy uzdravení. Když církev stojí ve svém určení a je živým chrámem modliteb a chval, je uvolňována mocná uzdravující moc a proměna do všech národů (Mt 21,14). „V duchu jsem viděl, jak se narodila spojená dvojčata. Ptal jsem se Ducha svatého, jaká jsou jména těchto dvojčat a on mi ukázal: Jedno se bude jmenovat „Domy uzdravení“ (Healing rooms) a druhé se bude jmenovat „Domy modlitby a uctívání“ (Prayer and worship rooms). Když se tato dvojčata narodila, byla z toho veliká radost všude tam, kde je začali zvát a přijímat v různých církvích, městech, oblastech a národech. Pak se mnou Duch svatý sdílel, že všude tam, kde se tato dvojčata – domy uzdravení a domy modlitby – narodí, kde o ně bude pečováno, kde budou milována, a kde se o ně budou starat a posilovat je, tam porostou až dorostou v rozsáhlá centra uzdravení. Modlitební a uctívací centra, která budou 24 hodin denně 365 dní v roce. To je ten prorocký záměr a to jsou ty dny, ve kterých žijeme. Přicházejí dny uzdravení. Dny zázraků jsou zde. Toto jsou dny nových začátků. Toto jsou dny nového porození. Ať se to stane, ať se to naplní!“ (James W. Goll – The Healing Presence, CD 2002)

Odkazy k dalšímu studiu:

  • 2S 5-8; 1Pa 11-18 - David obsadí Jeruzalém a učiní ho centrem bohoslužby
  • Lee LaCoss: Dnešní obnova církve (Juda 2003)
  • Alan Vincent: Nebe na zemi (KMS 2010)
  • Alan Vincent: David všechno získal zpět (poznámky z KK Praha 2009)

 

V onen den dám povstat Davidovu padajícímu stánku, jeho trhliny zazdím a jeho troskám dám povstat, vystavím ho jako za dávných dnů. Aby dostali do vlastnictví ostatek Edómu a všechny národy, které byly nazvány mým jménem, je výrok Hospodina, který to učiní. Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se přiblíží oráč k ženci a ten, kdo lisuje hrozny, k rozsévači; z hor bude kanout sladké víno a všechny kopce budou oplývat hojností. Změním úděl svého lidu Izraele: Vystavím opuštěná města a budou v nich bydlet, budou vysazovat vinice a pít jejich víno, budou zakládat zahrady a jíst jejich ovoce. Zasadím je do jejich půdy a nebudou již vyrváni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh.

(Ámos 9:11-15)

David Loula

Číst článek

Miloš Kačírek

Audio vyučování

Vyučování

Zpět